Á-miminka

Když jsem začala plánovat, že na podzim budeme mít po našich skvělých psích holkách štěňátka- maliňáčky a aplíky, ptala se mě kamarádka Jiřka, jestli se nebojím mít 2 vrhy najednou, že to bude náročné. Naivně jsem jí řekla, že by měl být měsíc mezi štěňátky (že Bria a Týna hárají jindy) a zvládnem to v poho...  No ale, Bria měla hárat na konci srpna, Týna začátkem října, pořád jsem čekala a čekala, už se bála, že jsme to prošvihli, pak přišel listopad a ke konci Bria začala hárat. Týna pořád nic, tak jsme jeli s Briou na krytí a aby měla s sebou "morální podporu" (a kámošku na vyblbnutí při venčení) vzali jsme na výlet i Týnu. Nevím jestli se holky domluvily nebo Týna Brie záviděla... Každopádně za ani ne 14 dnů jsme jeli krýt Týnu.

Myslím, že 2 březí fenky si docela rozuměli, Bria Týnu miluje i normálně, a tak dny před porodem (Briiným) trávily se mnou (připravováním se na zkoušky)

Týna na trampolíně a Bria na Týně :-)

Všechno se povedlo a k našim 13 denním lištičkám přibylo 5 aplíků! :-)

Musím říct, že štěňátka byla již od prvních chvil opravdu hodně odlišná, lištičky již velmi brzy zastávali životní filozofii: "Něco chci, tak si pro to jdu a nic mě nezastaví!" Malí aplíci naproti tomu měli zcela odlišný úsudek a vše se snažili si vyřvat (plemenný znak appenzellů je mimo jiné i hlučnější povaha). 

 VIDEO cca měsíc starých štěňátek:

Jelikož byla zima, odchovávali jsme štěňátka doma, tzn. všechno jejich lumpačení a většinu podnětů měli zpočátku doma v obýváku.

U lišáčků jsem až do poslední chvíle nevěděla který bude mít které ofic jméno a jelikož byli moji první rozmazlovaní milovaní štěníci, nějak se stalo, že krom jediné fenečky dostali kluci přezdívky, a tak nám doma lítali: Azuritek (podle "azurového" oboječku), Briušáček (měl stejnou skvrnu na hrudi jako mamka), Ježeček (měl zbarvení jako by měl bodlinky), Bobík (byl nejmenší), Piškotek (byl prostě piškotový a měl i piškotově zbarvený obojek), Buřtík (největší, nejnenasytnější pejsek) a princezna Audrey. Paradoxně, čím "roztomilejší" jméno tím větší haj*lík to byl :-D

Malí apprdíčci už "naštěstí" měli jména přidělená hned jak se narodili a to: Aeneas (Eneášek), Azariel (Azík), Avalanche, Amonet (Amča), Alix (Ališka).

Vysvětlení k appenzellím jménům: jméno Aeneas mě nějak nevím proč oslovilo v prvním semestru studia Historie v (poněkud méně milovaném předmětu) Historickém prosemináři, Eneáš Silvius Piccolomini byl významný diplomat, humanista a historiograf, který se nakonec stal papežem Piem II.  Dnes můžu říct, že náš bláznivý Enýš moc toho duchovního rozjímání po svém jmenovci nemá :-D  Azariel, na toto jméno jsem "přišla" už před mnoha lety, při čtení nějaké knihy, byl to anděl, prý anděl, který přijde na pomoc, když ho člověk potřebuje. Náš Azarielek je opravdu moc hodný chlapeček, snad mu to vydrží :-) Avalanche, kamarádka má šikovnou klisnu Avalanche a moc se mi líbí i význam jména "lavina", na čipernou holčičku apličku prostě super. Amonet,tak tady se projevila moje záliba ve sci-fi seriálu Star Gate, Amonet byla goa'uldská princezna družka Apophise... prostě se mi to jméno moc líbilo :-) Alix, naše malá hnědá princeznička, přece musí mít princeznovské jméno, původně jsem chtěla fenku maliňačku jménem Alix pro sebe, nějak to nevyšlo, ale apličce Ališce moc sluší, mimo jiné i Eleonora Akvitánská měla dceru Alix a také poslední ruská carevna byla původně Alix...

Později jsme štěňátka vozili autem na cvičák, kde dělali první krůčky ve venkovním prostředí, ostych opadl během prvních sekund a, nejprve liščata sama, prozkoumávala cvičící plac. Vybudovali jsme jim venkovní výběh, kde si mohli cca od 6 týdnů běhat a lumpačit. Jelikož jsme výběh stále dodělávali, štěňátka měla spoustu méně tradičních socializačních prvků jako kolečka, hliníkové plechy po kterých s duněním běhali, lopaty...  Každý den jezdili aspoň pár set metrů autem. Poslední týden před odběrem maliňáčků byl Tom v zahraničí, a tak jsem si se štěníky užívala (i "užívala") sama. Ráno budíček kolem páté, legrace začíná, krmení uklízení, srandičky, jízda autem, zlobení celý den ve výběhu pod mým dozorem, několikrát denně svačinky a obídky (papali granule od firmy Josera i syrovou stravu od kuřecího masa, hovězích vemen, jelena přes zeleninu, ovoce po tvarohy, Pribiňáčky, Bobíky a spol.), spinkání, srandičky, návštěvy, navečer jízda domů, papání, chvilka spinkání a pak- NEHORÁZNÝ BUGR minimálně do 23. hodin. Pak už jsem ty malé hazlíky posbírala a šli spinkat, aby mohli ráno po 5. vstát a užívat dne :-)

Přišel den, kdy se lišáčci začali rozlétávat do nových domovů, nová ofic jména dostali:

Azuritek dostal jméno Azazello, opět postava z knížky Mistr a Markétka

Briušáček se stal Arnaud, podle francouzského šlechtice z filmu

Ježeček dostal jméno Anubis, podle egyptského boha

Bobík je Apophis, ach ta Star Gate, krom toho je to také egyptský bůh a znamená "Ničitel"

Piškotek je Atos, jak si přáli pánečci

Buřtík je Anakin z Tomových milovaných Star Wars

a fenečka je Audrey jak jsme se s paničkou kdysi domluvily, podle úžasne Audrey Hepburn

Ano, bylo to náročné, hodně. Byt utrpěl škody, můj 1. ročník studia VŠ skončil prakticky již v únoru, zhubla jsem 5 kg (což je ale dobře), většina lidí si o mě od té doby myslí, že jsem blázen... Ale neměnila bych! Ty úžasné chvíle, plné smíchy, radostí, lásky. Pořád vzpomínám na těch 12 lumpíků, kteří byli těmi nejlepšími antidepresivy na světě. Kteří mi i po posr... zkoušce ve škole dokázali zvednout náladu. Když se začali rozjíždět u některých (asi u všech) mi ukápla slza, u některých těch slz bylo mnohem víc (ale až už to mimča neviděla), myslím, že všichni šli k dobrým pánečkům. Všichni lišáčci by měli cvičit (což BOM potřebuje), ale věřím, že je pánečci milují i prostě pro to, že jsou. Tak jako já, milovala jsem a stále miluji všech mých 12 "A" dětiček, protože jsou. Ať jsou rezaví, černí, hnědí, standartní a nestandartní, lumpíci i trochu hodnější. Jsem přesvědčena, že jsou dokonalí! Všem mým "dětem" přeji v životě jen to nejlepší a hlavně, aby celý život rozdávali tolik radosti, jako dali mě <3 <3 <3